V kleci

14. března 2018 v 16:53 | Páti
Každý den kreslím nový, jiný obraz
občas někdo přijde a roztrhá dva naráz
stále v naději, že přijde ten jediný
a otevře jim své srdce, bez viny
vezme je pod svá křídla chráníc
mě i mé obrazy, vždy věříc.

Jako v kleci,
vidím věci
co mi nedají spát
jsem jiná přeci
co víc chci jim dát.

Někdy mi jich pár ukradnou
můj pokoj pak zeje prázdnotou
doufám však, že je ještě někdy uvidím
dotknu se jich a plátno políbím
a budu vědět, že jsou na správném místě
kde každý den probudí radost a hlídají tě.

Jako v kleci,
tvořím si ji sama přeci
nemohouc jediný krok
snad jen vysoký skok
znovu schází se s rokem rok.

Většinou sami odchází
z mé výlohy, jako ve snáři
vím, že je nezastavím, když oni nechtějí
snad mi nevěří, že bude líp, snad mi nepřejí
jejich odchod mě mrzí tím spíš
nechaly mne samotnou, utekly, víš.

Jako v kleci,
sama se svou láskou
koho léčí
nechal mne odejít
zničenou, zraněnou.

Dost jich už vybledlo
zničilo je ostré světlo
Tak silné, že oči z něj nejen pláčí
Křičím, že už to stačí
nepřestává, před uslzenýma očima mám mžitky
jak se je sama snažím chránit, už trhají mi kytky.

Jako v kleci,
myslíš, že můžeš
zacinkat klíči
otevřít a věřit
že láska léčí?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama