Ne, vzdávám se...?

2. března 2018 v 6:35 | Páti
Vím, stojím, vzdávám to, spadnu, zvedám se a to celé znovu dokola. Je to hrozně únavné.

Začala jsem bojovat. Několikrát. Vždy ale bylo něco, co mě položilo. Něco, co mě zachránilo. Jenže moje záchrana začíná být čím dál těžší, a já vím, že už je to čistě na mě. Na mé osobě. Ne že bych byla slabá. Já to zvládnu. Ale tou cestou jsem nucená ztrácet lidi, kteří jsou slabí, omezení. Zahlceni konvencemi, mylnými domněnkami. Ale už se nezeptají na vysvětlení, nevnímají, nevěří mi. Ale to nemění nic na faktu, že je mám ráda. Bohužel, někteří odchází sami. A od některých jsem nucená odejít já sama. A není pro mě nic horšího než opustit člověka, kterého mám ráda. Neztrácím jen lidi, ztrácím s nimi kus sebe. Ale kus není díky Bohu všechno. A už vím, že se zvládnu poskládat, i když mě zavrhne a odsoudí hodně lidí. Ač neprávem. Koneckonců, kdybych byla slabá, už tu nejsem hodně dlouho.

Jestli chcete pár odsuzujících příkladů, nemám problém.

Vždyť si zapisuješ každý gram zeleniny, vždyť to viděla i ona. To chceš vážně skončit jako já? Líbí se ti to?
Ne, nelíbí. Ale já brala prášky, po kterých se reálně přibírá. Z mých obvyklých 55 se stalo 62. To není moje váha a ani jsem to nebyla já co se stravování týče. A musela jsem s tím něco udělat. A co jiného, než se začít hlídat? Nyní mám svou obvyklou váhu a je mi upřímně jedno že jsem včera snědla nejen v kině 6l popcorn. Anorektička by to šla ... Vrátit. Nebo spíš mia.

Panebože, vykašli se už na něj.
Nevzdávám se lidí, které mám ráda, pokud se oni první nevzdají mě.

Nejsi normální, proč nechodíš do školy? Chceš skončit jako prodavačka v Lidlu?
Paradoxně nechodím do školy, protože nechci být nenormální. A je mi jedno jestli nějaký čas budu muset být prodavačka. Já sama sebe nezavrhnu. To já budu zavrhnuta Vámi. Znám své klady i zápory. A lidi, kteří mě zavrhnou, by mi za můj čas nestáli. To už jsem taky zjistila. Pokud někdo někomu nedá šanci, není možné nic očekávat.

Ubližuješ nám tím, že nic neděláš.
Jaký nonsens. Nemám povinnost vůči nikomu, říkat a svěřovat se s tím, co dělám a co mám v plánu udělat. Pro určité lidi mám i bonusový důvod. Ale co já dělám nebo nedělám Vám nemůže nijak ubližovat, leda bych psychicky nebo fyzicky týrala. A tohle nedělám, nemám to zapotřebí.

Páťo, tak něco dělej, jdi se léčit. / Změň doktory.
Tohle bolí že všeho nejvíc. Většinou si tito lidé myslí, že mám v sobě problém. Že mám problém sama se sebou. Ale já nejsem anorektička, nejsem sebevrah, neutíkám z reality víc, než jakýkoliv zdravý člověk. Nejsem závislá na ničem, leda sama na sobě. Nejsem schizofrenik, nikomu jsem nikdy fyzicky neublížila, leda v sebeobraně. Ale ani v té jsem neudělala nic, po čem by měl někdo byť jen modřinu. Nežiju mimo realitu, nemám problém jí vnímat. Nereaguju přehnaně. Vím, kde mám své hranice. A chráním se.
Tak já nevím, proč bych se měla jít léčit? S čím? S tím, že jsem pomalejší, nezvládám fyzickou námahu a mám nízkou toleranci vůči stresu? To se dá vyléčit? Stalo se toho v poslední době hodně a já se snažím to ustát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama