Věrnost, pochopení, tolerance a v(d)ěčnost

21. února 2018 v 4:46 | Páti
I přesto že si namlouvám cokoliv, nedokážu odejít... Nedokážu odejít už 2 roky, 6 měsíců a jeden den. Umím vůbec chodit?
Já vím, že je to tak správně, buď mě to poučí nebo mi to něco úžasného dá. Ale pak jsou tu chvíle kdy nemohu nic. Kdy má víra kolísá vlivem úzkosti. A vlivem alkoholu, který mě občas... Rozesmutní. Nemyslím v klubu nebo v hospodě. Tam nechodím, jen zřídka. Nevím... Všude plno lidí, žádný osobní prostor... Nic pro mě. A v hospodě se jen sedí. To je taky o ničem. Zajímalo by mě, jak to působí. Jako přiznání od člověka, který každý večer končí se sklenkou a lahví červeného? Má vytahané triko, mastné vlasy a zastřený pohled? Hm... To druhé celkem odpovídá. Proč?
Život je těžký. Je těžké ustálit si své priority. Ještě těžší je si je obhájit. A nejtěžší je nenechat ostatní je zpochybňovat. V podstatě je to to samé.
A myslím, že málokdy se setkáme s pochopením a tolerancí. Víte, když mi dáte papíry, tužku, čas, prostor a klid (a čokoládu a zeleninu), můžu napsat příběh. Třeba nebude dobrý ale to nevadí. Ale když mi dáte do ruky hrábě a akrový sad na podzim... Vím, že to nebude dobrý. Nemám ráda opakující se činnost. Může to být zavádějící. Mám ráda přírodu a ta se ve svých cyklech opakuje neustále. I já neustále jím (čokoládu) a spím a... Myslím že není nutné rozebírat (a píšu). Jistě ale činnost a cyklus je něco jiného. Alespoň z mého úhlu pohledu. Teď tedy si čtu. Už od soboty. A tancuju, nebo mě to tak připadá. A jím čokoládu. Ano... Opakující se činnost. Hm, další člověk co si protiřečí. Jistě. Nemohu vám ten názor vzít a nemohu vás zasvětit víc (myslím si totiž, že tohle občasného čtenáře najde). Stereotyp. Brrr jak ošklivé slovo. Samozřejmě vím, že časem život může do stereotypu hodně spadnout. Ale pořád má člověk své úžasné myšlenky nebo zážitky nebo nápady. A nebo lidi. Ale zpět k toleranci. Představa, že budu věnovat čas hrabání listí, pomineme-li fakt, že je to opakující se činnost (nemám nic proti lidem kteří u toho relaxují, taky se jdu občas projít, ale mění se alespoň okolí), že budu mařit plány Přírodě, kterou se snažíme napodobit, vylepšit (a tím vše zmařit) a ovlivnit (a využít, ne použít, bohužel) už od doby kdy se na pomyslný trůn posadil první člověk... Proč... Ano, v džungli nikdo listí nehrabe jelikož je vegetace stále zelená. Ale má několik pater, několik faktorů které podporují růst, život, konkrétně faktory dodávající živiny. Nebudu jmenovat, bylo by to nadlouho a nejspíš by to zastínilo hlavní i vedlejší myšlenky. Ale u nás hrabe listí dokonalý člověk v přesvědčení, že bude mít dokonalý trávník s dokonalými stromy v dokonalé zahradě v dokonale zničeném světě. Pozastavte se chvíli nad touto myšlenkou a vezměte v potaz erozi, unikající živiny a zamoření všeho chemikáliemi alá pesticidy a anti, třeba antibiotiky. Antibiotiky. Už jen to slovo. A my jsme tak dokonale blbí, že ani ty už nedokonalé listy tomu dokonalému trávníku, který by byl nedokonale v zimě chráněn před dokonalým sněhem plným dokonalé chemie, nedopřejeme.
Lidstvo je sebedestruktivní. Přiznejme si to. Popřemýšlejme nad touto myšlenkou. V okamžiku, kdy chtěl být opravdovým vládcem světa a tedy se, ač naivně, stal, ničí sám sebe, tedy s nadhledem, lidstvo.
Ale sebedestruktivní člověk je nemocný, duševně a musíme ho léčit a utlumit a sledovat.
Paradox.
Takže... Už chápete proč to hrabání nebude dobrý? Příroda se opakuje sama. Něco málo pozmění, vylepší. A člověk jí to kazí. Paradox.
Vím, je mnoho věcí co mi na toto můžete namítnout. Nebylo by to a to a to a ti a ti by nežili. O tohle mi nejde. Jde o tu změnu. Ponechme Přírodu Přírodě, přestaňme do ní zasahovat. Už jsme jí zamořili dost. Harmonie se mění v boj. Není již v našich silách zrecyklovat to, co jsme vytvořili. Nebo časem zjistíme, že to jde?

Tolerance, pochopení, věrnost, vděčnost alespoň vůči naší Zemi, prosím.

Už v Antice byli lidé pro harmonii a soulad. Ve středověku asi zdegenerovali a začli míchat svou vlastní červenou krev se zelenou trávou Přírody.
Co se dělo v novověku a dál si může každý doplnit sám. Proč se tedy učit historii?
Proč se učit biologii? Proč se učit chemii? Proč se učit matematiku? Abychom ze sebe dělali vědomě ještě větší a lepší dokonalé blbce? Proč se učit jazykům, když neumíme mluvit mezi sebou? O svých snech a myšlenkách...

Jít si za svými ideály, nenechat se ovlivnit názory nejbližších, nenechat se vtáhnout do systému vytvořeného sebedestruktivní společností poháněna intuicí nebo se nechat touto společností ocejchovat symboly: nemocný, blázen?
Tento rozpor lze vyjádřit a připodobnit k Platonově Podobenství o jeskyni a rozporu toho, kdo už jednou jeskyni opustil.
21.2.2018

Edit 11:30
Ničí planetu
Ničí svět
Kam hodlá lidstvo spět?

Nebylo by těchto vět,
Nebýt tebe,
Nebylo by nebe
Pro můj svět.

Boj
Místo harmonie
Bol
Místo utopie
Mé jméno jest
Patricie
Lidé
Jak v kruhu
Předhání se
Ve vlivu svého druhu.
Nechápají
Snad nechtějí
Jak ubližují
Bolest rozšiřují
Dál
Kdo zastaví
Zábrany postaví
Z kruhu vyvede
Změny provede
Snad láska,
Snad pochopení
Koloběh věcí
Provždy změní.
Není lehké
Pochopit znění
A smysl
Je třeba vysvětlení
Tak kdo provede změny?
21.2.2018
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilon Ilon | Web | 24. února 2018 v 20:03 | Reagovat

Velmi poutave napsano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama