Smířená

18. ledna 2018 v 4:45 | Páti
Myslím, že jsem smířená se svým osudem. Vím, že by mi osud nenakládal něco, co bych nemohla zvládnout, co by se nakonec neproměnilo v dobré.

A jsem si naprosto jistá. Jsem si vším tak moc jistá, že to je šílené a úsměvné. Asi je to úleva, uvolnění. Páťa se rozhodla před delší dobou. Ale teď si je jistá tím, že je to správné rozhodnutí. A je nemožné mě zviklat. Možná nějakými prášky by se to povedlo. To asi ano. Ale každé jiné rozhodnutí by byla iluze. Kterou bych si musela sama vytvořit. Ne kvůli přežití, ale kvůli tomu, abych vypadala šťastně. Aby si lidé kolem nemyseli, že trpím. Ne, že by mě to zajímalo, kdo si co myslí, ale zrovna máti si to myslí. Nechápu proč. Třeba jí to někdy vysvětlím, ale nemyslím si, že mě pochopí. Podle ní může člověk unést jen určitý počet ran. Ne, netrpím, jsem naprosto smířená. A své rozhodnutí si ponesu klidně až do hrobu, pokud to bude nutné. Budu doufat, že později pochopí, že netrpím, ale že bych trpěla, pokud bych se rozhodla jinak. Proč? Cítím to tak. Tam někde to cítím už dlouho. Ale teprve nedávno jsem se dostala na dostatečnou úroveň, abych tomu zvládla porozumnět a pochopit to. Zároveň ale chápu i to, že to může být pouze mé rozhodnutí. Nikdo ho nemusí pochopit, někdo ho nemusí sdílet.

Je to neskutečně osvobozující si to přiznat, přijmout, pochopit.
A o čem že tu... Píšu? Vlastně o všem. Jsem připravena překonávat překážky, jelikož mám své ideály. Jsem připravena tu být pro druhé. Jsem připravena poznávat nové lidi, ale pro tyto příležitosti si projistotu pořídím nějaký prstýnek. Nebo budu muset být víc důraznější a dát své rozhodnutí více najevo. Protože jsem zjistila, že slovní spojení "jsem zamilovaná/byla jsem a asi stále ještě jsem" přestávají pomalu fungovat. Nejsem šťastná, ale jsem spokojená. A ne, opravdu se nestanu šťastnou díky tomu, že se to někdo bude opovažovat prolomit. Nemám zájem plýtvat jejich časem.
Připadám si trošku komicky. Jako malá holčička, která si dupla, a bude se vám tak dlouho dívat přímo do očí, dokud nepochopíte, že i tak malý a nezkušenný člověk to myslí opravdu smrtelně vážně.

Smířená
slíbená
ne však zlomená.

Pocit úlevy
jenž mě naplnil
přímo do hlavy
ideál udeřil.

Už vím,
proč nejednou
nejsem úplná
už vím
že nejsem tak ztracená.

Jistá sama sebou
jistá svými činy
nikdy nelituji,
bez pocitů viny
ne pouhou náhodou
nejenom projednou.

Edit 23.1. 20:01
Předevčírem jsem si s máti popovídala o těchto věcech a vysvětlila jí, jak to mám, jak to vnímám. Žádné odsouzení se nekonalo, pouze mi bylo řečeno, že má pocit, že právě mluvila s 35letým člověkem.
Den na to přišla domů, rovnou za mnou a prohlásila "Já ho snad budu mít i ráda." Už je to dlouho, co se přímo mě týkalo něco tak úsměvného a zároveň smutného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama