Léčitelka

15. ledna 2018 v 20:05 | Páti
Díky úžasnému člověku jsem viděla jeden úžasný seriál. Animovaný. A díky předposlednímu dílu jsem si něco uvědomila.
Není nejlepší toto srovnávat. Ale v každé hře existuje určitá postava. Vlastně i v každém filmu. Ta postava podporuje. Ve hře bojovníky. V podstatě zvládá od určité úrovně být velmi dobrá i samostatně, ale podporuje ostatní. Propůjčuje jim sílu a odolnost. A společně tvoří téměř neporazitelnou a silnou dvojici. Vždy jsem si volila právě ji. Byla mi nejblíže. Možná blíž, než jsem si myslela. Ona sama by nic velkého nepřekonala. Nemá na to sílu, není to typ její síly. Je silná v něčem jiném. Ale s někým "jinak" silným nemá nic šanci. Překonají vše, ve finále neprohrají. Vždy se zvednou a zkusí to znovu.



A tak to funguje i v realitě. Říkáte si, jaj, to objevila Ameriku nebo co? Ne... Vím, že to tak většinou je. Vím, že jsem vždy chtěla lidem kolem sebe pomáhat. Nemyslím si, že bych někdy byla vyloženě zlá. Vím, že potřebuju někoho, pro koho můžu být oporou. Potřebuju být potřebná a potřebuju cítit, že jsem. Chci být pro někoho v těch nejtěžších chvílích důvod, proč otevřít oči. A určitá scéna mi toto připomněla, a přesně to jsem potřebovala. Připomenout si, proč bojuju.
Vím, asi nenajdu někoho, kdo mě spatří a najednou bezemě nebude moct žít. Zas tak naivní snad nejsem. Doufám.

Toužím pozorovat jak s někým společně... Kveteme, rosteme, bojujeme, žijeme. Toužím po tom, být v každé důležité kapitole jeho života, ať té smutné nebo radostné. Budu se dívat někde zpovzdálí, ale chci tam být. Chci být část toho důvodu proč se děje to hezké a chci být důvodem proč zvládáš to těžké. Chci jen vědět že tu jsi, chci jen vědět, že víš, že tu jsem. A stojím tu. A budu ti oporou.

Jsi pravděpodobně důvod proč jsem se vůbec narodila. Protože jsem měla umřít. Jenže já bojovala. Protože jsem doufala, že mě jednou budeš potřebovat. Jsi důvod proč jsem přežila. Jsi to ty, kdo mi v té chvíli zaplnil mysl. Ležela jsem na asfaltu a pošeptala do tmy tvé jméno. Chtěla jsem ho zavolat, ale už jsem věděla, že by byla chyba ho říci nahlas.

Ale nemůžeš být mým důvodem, pokud já nejsem tím tvým. To bych se nejspíš pletla, a byl by to ve skutečnosti někdo jiný.

Každopádně...

Bez Tebe nebudu nikdy silná. Bez Tebe budu přežívat v iluzi, kterou si budu muset sama vytvořit. Třeba jí nakonec uvěřím a budu šťastná. Ale tu sílu mi dává Tvá přítomnost. Pocit, že tu jsi. Sama se svou sílou jsem jen... Člověk. Jeden z miliardy.

Ať to jsi ty nebo Ty, snad se znovu nebo poprvé setkáme a poznáme se. Třeba budeme poslední snílkové, poslední s nadějí a láskou skrytou pevně uvnitř.








A možná se pletu, a nikdy léčitelkou nebudu, protože se v nadcházejících dnech, týdnech, měsících a let se nesetkáme. Já ale stejně budu doufat, že třeba v jiném životě...



Silná
jen s tebou
klidná
jen ve dvou.

Kvetu díky tobě
vstříc vycházím tužbě
třeba jednou pochopíš
cos pro mě znamenal
třeba se probudíš
a najdeš cos zanechal.

Však nepotřebné věci
je třeba zahodit
tak to teď končí
já vím,
nepatří mi tvůj cit
já teď dál musím jít.

Smířit se s tím,
že důvodem proč
nejsem a nikdy nebyla
tak se ke mně otoč
zády
a zašeptej do tmy záhy
že v tobě jsem už nezbyla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama