Protože...

12. července 2017 v 2:42 | Páti |  Myšlenky

Všechno jde,
jen když v sebe věříme.
Ale my? My vlastně nevíme.

Co mám říct víc.
Skoro všechno víš.
Neodpovíš...
Ve tmě mne zanecháváš,
co vše mi již vzala.
Netušíš..
Možná tehdy až...
Vím, mlčím.
Čekám,
budeš tu stát?
Odejdeš?
Já to pochopím
jen mi řekni,
jestli chceš.

Tak to řekni,
ať to vím.
Zbytečně nebrečím.
Tak mi to řekni,
to, co chceš.
Jak jinak
jak líp
vysvětlit
co v sobě k tobě mám
Tak mi řekni
proč a jestli
jsi stále sám.
Byly, nejsou.
Minulost.
Zahoď ji.
Stojím tu
ptám se Tě
tak řekni mi
měla Tě ráda
ráda jako já
že ve tmě řvala Tvoje jméno
když podlomili jí nohy,
znova
beze slova
k zemi šla
na dno svých sil
ale stejně
bála se jen o Tebe.
Umřela by
Museli jí zavřít
Zabila by se
aniž by o tom věděla
bála se totiž jen o Tebe.
Tak řekni mi,
měla Tě ráda?
Neznáš mě,
neznám tě.
Oni ví,
mě nezastaví
Neznáš mě.
Tak řekni mi
řekni mi jestli tu mám ještě stát
dál se Tě ptát.
Jakže se dneska máš
jestli jsi a proč sám.
Znovu ve tmě mne necháš
necháš mě jít?
Tak řekni,
ať nemusím se ptát.
Ať nemusí se ptát
co její duše skýtá
a proč ještě dýchá
ten otrávený vzduch kolem
H-h-honem...



:)